Chuck z Dašického zátiší

                                    Canisterapie

  Doslova by se dalo přeložit jako psí terapie. Při této terapii pes svou přítomností pomáhá zlepšovat hlavně psychiku pacienta.

   O canisterapii jsem se dozvěděla z časopisu Pes přítel člověka a jelikož je Chuck velmi klidný a přátelský, tak jsem si myslela, že by se nám to mohlo líbit. Podmínkou, aby se pes mohl stát canisterapeutickým, je úspěšné složení zkoušky, ve které se kromě poslušnosti prověřuje hlavně chování psa v neobvyklých situacích, například při setkání s tělesně postiženým člověkem (na vozíčku nebo o berlích, s chodítkem apod. ), prohlídka (jako u veterináře), jak pes reaguje na skupinu více lidí, jak se chová mezi hrajícími si dětmi, jestli vydrží o samotě s cizí osoboz a zda se nechá obejmout, dále se pak prověřuje chování psa k ležící osobě atd.

  A protože Chuck zkoušku úspěšně a bez problémů složil, začala jsem přemýšlet, co dál. Zjistila jsem, že se canisterapie provádí i v Motolské nemocnici, která je necelých deset minut od mého bydliště. Zbývalo mi tedy už jen absolvovat jednodenní kurz, který je nezbytný pro to, aby se člověk mohl v Motole věnovat dobrovolnické činnosti a rozhodnout se, na jakém oddělení by mi to, a hlavně Chuckovi, nejlépe vyhovovalo. Nejdříve jsem se šla podívat na oddělení dětské onkologie. Je škoda, že pro canisterapii nemají vyhrazenou nějakou místnost, a proto jsme museli být s dětmi na chodbě. Za normálních okolností by to nevadilo, ale V současné době prochází Motolská nemocnice rozsáhlou rekonstrukcí, a tak je na chodbách spousta hluku a prachu a všude se pohybují dělníci. S dětmi z onkologie to bylo samo o sobě moc fajn. Původě se na pejsky přišly podívat čtyři děti, do konce pak vydrželo jenom jedno. Ale hlavní je, že jsme jim udělali radost :-). Během naší navštěvy děti schovávaly Chuckovy po chodbě piškoty, které Chuck s velkým nadšením hledal a házely mu míček. Jako další jsem se zůčastnila Psího dnu na oddělení LDN u seniorů. Na této akci se nás, dobrovolníků se psy, sešlo asi dvanáct. Senioři se sešli na prostranství venku před oddělením a my jsme je se psy obcházeli, oni si je hladili, povídali si s námi a bylo vidět, že jim návštěva pejsků udělala velkou radost. Do třetice jsem se byla s Chuckem podívat na dětské psychiatrii (zde se léčí především pacienti s mentální anorexií, sebepoškozováním, hyperaktivní děti apod.) Předem mi bylo řečeno, že některým dobrovolníkům a především jejich psům to tam nevyhovuje, protože některé děti jsou velmi neposedné, a tak jsem byla předem zvědavá, co nás čeká...

  Na psychatrii se mně i Chuckovi moc líbilo. Pacienti byli Chuckem a ostatními pejsky moc nadšené ...v současné době tedy chodím  jednou týdně na dětskou psychiatrii do Motolské nemocnice. Chucka jeho práce moc baví a vždy je na něm vidět, že se do nemocnice moc těší. Většinou naše návštěva probíhá tak, že si děti CHucka hladí, hází mu míček anebo jen tak spolu sedíme a povídáme si, také se jim líbí, když jim Chuck předvádí nějaké prvky z tance (např.válení sudů, slalom mezi noham, plazaní a další). Jsem ráda, že jsem našla takovou činnost, která nás oba dva moc baví:-) 

Je vidět, že chodský pes je vskutku všestranný a lze s ním provozovat téměř cokoli, od obran a sportovního výcviku, přes agility, dogdancing, zachranářsknou činnost až po canisterapii.